"Jak jste nás našli?" byla moje otázka na novináře Petera Teffera z euobserver.com. "Jste novým žralokem mezi asociacemi, co říká vše přímo a bez okolků. Vaši angažovanost v emisních záležitostech a fundovanost v technických detailech nelze v evropských kanálech přehlédnout a Vaše jméno je skloňováno i v komisi pro vyšetřování Dieselgate v souvislosti dalšími výrobci vozidel. A tak jsem tady." konstatoval se zapnutým diktafonem, mimochodem technicky i politicky nečekaně zdatný novinář internetového deníku EUobserver. EUobserver je nezávislý on-line deník, který podporuje svobodné myšlení a jednoduchý a srozumitelný projev. Jeho cílem je podporovat evropskou demokracii tím, že lidem poskytuje vysoce kvalitní žurnalistikou informace, se kterými lze rozhodnutí na evropské úrovni kontrolovat. Je neziskovou organizací se sídlem v Bruselu existující od v roku 2000 a je finančně a redakčně nezávislou institucí EU. Tým zkušených novinářů podává denní zpravodajství z hlavního města EU i mimo něj a podílí se na hloubkových vyšetřováních i v tématech zvláštních zájmů. Protože znečištěný vzduch v evropských městech je věcí nás všech, je potřeba najít cestu, jak situaci zlepšit. EUobserver se nepídí po dalších "NOx a CO2-hříšnících", jak by se po emisně zaměřených žalobách na Mercedes Benz v USA a po přiznání Mitsubishi v Japonsku dalo očekávat, nýbrž po zkušebnách pověřených vládami evropských zemí, kterým se veškeré podvody s emisemi odehrály přímo "pod nosem", lépe řečeno přímo na jejich pověřených zkušebnách, kde se schvalují vozidla tzv. typovou zkouškou. Jejich mlčení před i po vypuknutí aféry signalizuje, že zde se dá mnohé objasnit. Existuje mezi zkušebnami a výrobci vozidel tichá dohoda o mlčenlivosti? Jak to, že v USA jejich kontrola funguje a u nás se nedaří nic právně vymáhat? Peter Teffera zajímá, proč z Česka přišly všechny výsledky prováděné evropským nařízením na pověřených zkušebnách s kladným výsledkem, tedy bez jakéhokoliv podezření na emisní podvody. Má snad někdo zájem neodhalit "Defeat device"? Existuje mezi zkušebnami a výrobci vozidel nějaká tichá úmluva o neútočení v zájmu oboustranně prospěšného byznysu? Jak ASEM již informoval, bylo v minulém týdnu s viceprezidentem ASA Haraldem Hahnem v Německu naznačeno, bojují téměř všechny evropské státy s nedostatečnými opatřeními proti znečišťování ovzduší zejména v hustě frekventovaných městech s několikanásobným překračováním emisních limitů. ASEM i EUobserveru potvrdil, že nejen česká, ale i evropská legislativa v kontrolách emisního chování vozidel v provozu kulhá za reálnými potřebami se zpožděním asi 20 let. Jen nesnadno lze hledat vysvětlení, proč se emisní kontroly neprovádí v rozsahu a s limity adekvátními dnešním technologiím a stavu, v jakém se nacházejí auta z odstraněnými či zmanipulovanými emisními systémy tak, aby tyto vůbec nefungovaly. Jak to, že limit kouřivosti stanovený v evropských předpisech pro roky po 2018 splní i dvacetileté auto bez filtru částic s najetým půl milionem kilometrů? Čí je zájem, aby výrobci lezli po zdi, aby limity splnili, ale jakmile se auto octne v provozu, je kontrolováno jen účelově, aby se prodala emisní známka? Kdo má zájem vylepovat známky na všechna auta bez selekce, zda si ji skutečným emisním chováním v silničním provozu zaslouží nebo ne? Je etiketa jen něčím byznysem? Pokud budou normy kontrol vozidel v provozu tak měkké a pro výrobce nových vozidel tak tvrdé, promítne se nesoulad negativně do obou sfér. Nové technologie budou složité a při nákupu nových aut se promítnou do jeho ceny, přičemž stará vozidla udržovat v dobrém technickém stavu či opravovat se prakticky nebude muset, protože následné emisní kontroly budou plnit i vozidla, kde ani jeden z emisních systémů nebude muset být vůbec funkční! Kontrola emisí se v rukou soukromých organizací stala postupem času nástrojem byznysu a svou úlohu přestala téměř úplně plnit. Jak kontroly v evropských státech dnes stojí, jsou prakticky nefunkční. Tolik diskutované a nebezpečné emise dusíku (NOx) nikdo neměří (nejhorší na nich je že jsou neviditelné a jsou pomalým vrahem nás všech), ale přítomnost filtrů částic se posuzuje podle limitu kouřivosti, kterou vozidla stará 15 let s půl milionem na tachometru plní i bez nich. Přičemž stačí jen pohled do výfuku, aby bylo jasné, zda je filtr částic přítomen a zda je funkční. V takové situaci se občan evropského státu jaksi nemůže zbavit pocitu, že se zákonodárce dostatečně nepostaral o ochranu jeho zdraví tak, jak mu zaručuje ústava. Článek Petera Treffera nejdete na EU Observer.
6 Comments
Jan V.
5/12/2016 06:04:04
Byznys je DPF a zdražování STK. Zas to obserou obyčejní lidé.
Reply
Libor Fleischhans
5/12/2016 07:41:38
ASEM prosazuje opak! Na Diagnostic Con jsme oslovili ministra dopravy Dana Ťoka, aby politici donutili výrobce a dodavatele náhradních dílů týkajících se emisí radikálně zlevňovat. On se také tak pokud dobře vím angažuje a je to správný směr. Proč má stát filtr částic na osobní auto 80.000 Kč, když je konstrukčně velmi podobný jako katalyzátor, který stojí 6.000,- Kč?
Reply
emisař
5/12/2016 17:40:28
Co to je zase za blbost že má stát určovat cenu práce?
Libor Fleischhans
5/12/2016 17:59:54
Stát nebude určovat cenu, nýbrž sám systém, který by dobře fungoval jak na omezení technicky nevyhovujících vozidel (konečně se budou opravovat vraky), ji sám automaticky stlačí dolů. Lidi co si budou hledět aut a budou je mít v dobrém stavu, pojedou za levnější kontrolou bez nutnosti oprav a ten kdo pojede s vrakem na kontrolu, halt nevyhoví a bude platit za opravu, jinak nevyjede.. 5/12/2016 07:55:05
Zpráva z časopisu KFZ Betrieb:
Reply
Leave a Reply. |
Podpořte naše úsilí a staňte se členem ASEM. Ukažte svým přístupem, že Vám situace není lhostejná a pomáhejte nám věci měnit. Registrace
Při poskytnutí sponzorského daru či zájmu o spolupráci prosím pište na [email protected]. Děkujeme |