V ČR je 50 x méně STK "na obyvatele" než např. v SRN nebo v Británii

Majitelé velkokapacitních linek s cizím dialektem: "My chočem každe dva roky penize za kontrólu od každeho majitéle vozidla. Zdržovať my ho něbuděm..."

Český zákonodárce jde bohužel proti duchu směrnice Evropské unie. Ta se snaží přenesenou působnost státu zdokonalit a přitom zlevnit a přiblížit občanovi. Proč tato služba třeba v Rakousku, v Německu nebo v Anglii je o mnoho levnější zatímco v Česku se neustále zdražuje? Co je jiného tam a tady? V Německu je ca 33.000 technických kontrol, ve Velké Británii pak ca 24.000, ale u nás jen 370!

1) Zatímco němečtí a angličtí majitelé vozidel najdou i malé "kontrolní místo" u každého venkovského autoservisu, musí český občan desítky km za velkokapacitní kontrolní linkou (jediná českým zákonem schválené forma).

2) Občanovi je v cizině nabízena seriózní kontrola přímo v autoopravnách mnohem levněji a hned před ní i eventuální údržba, seřízení či včasná oprava. Je to tím že "kontrolní místa" nežijí z peněz kontrol, ale z peněz z oprav. Takže mají do čeho píchnout, i když je v kontrolách tzv. "hluché období".

3) V Česku má provozovatel STK zákaz ekonomické spjatosti s opravami nepochopitelně ze zákona. Kdybychom připustili anglický nebo německý model, nabídka seřízení, opravy a získání nálepky na jednom místě, by se zpřístupnila všude a logicky by i zlevnila.

4) Ani v jedné jmenované cizí zemi nepřeváží mechanici autoservisů do x kilometrů vzdálené velkokapacitní STK, aby tam čekali ve frontě, k "získání známky". Vede to ke klientelismu, který už v Česku dlouho známe: Protokoly s verdiktem "VYHOVUJE" i u vozidel nebezpečných pro provoz nebo poškozujících lidské zdraví. Známý známému vyhoví, protože mu vozí pravidelně nosný kšeft, bez něhož by se neuživil.

---

Povede se ještě v Česku definovat v zákoně i "Malou STK" pro venkov a odlehlá místa?
Návrh novely zákona č. 56/2001 Sb. pokračuje v modelu padesátkrát menšího regulovaného počtu kontrolních míst v podobě velkokapacitních kontrolních linek žijících z vysokého průtoku aut a nenabízí to, co očekává Evropská Unie. Ta si ve směrnici 2014/45/EU představovala, že se přenesená působnost státu zkvalitní a přiblíží občanovi. Směrnice totiž povoluje spojit kontroly s opravami, ale tomu návrh novely ani ve třetím znění bohužel nespěje.

Co brání zákonodárci k vytvoření zahraničního vyzkoušeného modelu? 
Je to stávající model a silný vliv zastánců velkokapcitních STK na státní správu. Opačný zájem autoservisů o "Malou STK" by ze strany autoservisů (smluvních i nesmluvních) sice také byl, ale samotné sympatie, které nám servisy a jejich zástupci vyjadřují, na rovný boj s "velkými" nestačí.

K prosazení "Malé STK" potřebujeme členství řetězců autoservisů v asociaci ASEM!
Do prosazování zájmů vlivných lobbistů miliardářské ruské, ukrainské, německé a slovenské minority je zapojena více než desítka poslanců. Nový zájemce o stamilionový byznys v STK okolo hnutí ANO - J&T Banka - Jakobovič Tkáč (http://rejstrik.penize.cz/47115378-j-t-banka-a-s), tlačí na deregulaci, aby začal stavět další velkokapacitní linky. To, že proti jsou všechny stávající velké skupiny podnikatelů v STK - opět majitelé velkokapacitních linek, je vledlejší, ale volání po "Malé STK na venkově je slyšet mezi poslanci a ministerskými úředníky čím dál méně. Něco s tím musíme provést!

Mimoto je na krajských úřadech také dost rušno a zaregistrován je dost významný počet i tzv. "spících" STK, které sice zatím nefungují, ale do počtu budoucí, stále vší silou udržované regulační kvóty státem, se již zuby nehty započítávají (např, v Brně je 400% nad počet, ačkoliv se tam na STK stojí fronty). Výlov rybníka zajímá všechny shora jmenované pochopitelně nesmírně!

Nejpočetnější, avšak "hlasově" (zatím) nejslabší skupina zájemců o STK v autoservisech může službu kontrol výrazně zlevnit!
Charakter "technické kontroly", jako doplňku k opravárenství, kdy autodílna završí svou péči o vozidla svých zákazníků tím, že jim vystaví v podobě vyhovujícího kontrolního protokolu vysvědčení své práce, by výrazně zlevnil službu pro občany. Autodílna, která většinu potřebného vybavení má, protože ho používá, totiž nežije z kontrol, ale z údržeb vozidel a z jejich oprav. Objektivita je zaručena přítomností zákazníka u kontroly (vidí všechno) a u Měření emisí vidí též výsledky měřicích a diagnostických přístrojů.

Ing. J.K. : "Proč chci rozšířit na "Malou technickou kontrolu"? Protože jen třeba z dvaceti emisí měsíčně jsem vyměnil 11 katalyzátorů a dva filtry částic. Na STK stejně připravuji a pak s nimi musím pro známku jezdit jinam, čímž jen ztrácím čas.

Co by znamenalo připustit tzv. "Malou STK"?
Nárůst velkého počtu "Malých STK" (do 5 kontrolovaných aut týdně) by se zbavil závislosti na potřebě za každou cenu kontrolovat. Byla by to vedlejší činnost. Pro každý autoservis jen taková rozinka na dortu pro jejich zákazníky. Takový model technických kontrol by se automaticky zbavil tendence podvádět (provozovateli to nic nepřinese, protože levný poplatek za "trvale benevolentní kontroly" ho finančně zrujnuje). I kdyby tendence podvádět byla, snahou zvyšovat počet udělených vyhovujících protokolů na sebe upozorní v elektronickém systému sledování statistik CIS a dlouhou trvanlivost by takové podvádění nemělo. Ceny poctivých kontrol by byly nižší, kontrolní práce by nebyla motivovaná na cíl papírově "VYHOVĚT", nýbrž skutečně zabránit, aby se nebezpečné nebo ovzduší a lidské zdraví poškozující vozidlo dostalo na dva roky do provozu mezi lidi a ohrožovalo okolí, jak tomu dnes v masivním objemu ve skutečnosti je. To jsou důvody, proč u nás je 50 x méně kontrolních míst na občana než v zahraničí.

---