Dne 13. 12. 2018 jsme jednali se zástupci Ministerstva dopravy ve věci mnoha stížností provozovatelů Emisních stanic. Problémy vznikly u podnikající osoby, která se po uplynutí lhůty platnosti profesního osvědčení může octnout ve "střetu zájmů", jak ho definuje Zákon 56/2001 Sb. a Evropská směrnice 2014/45/EU. Jakmile totiž nemá zaměstnance, který by emise měřil, sám měřit emise nesmí.

Pracovníci ministerstva zaskočili tuto skupinu "postižených" předložením  "Místopřísežného prohlášení" k podpisu. Ti byli postaveni nečekaně před hotovou věc!
Tento úkon byl však trochu necitlivý a nevystihuje to, co jím mělo být řečeno. Ministerstvo dopravy bude prý do budoucna korigovat tento k podpisu předkládaný dokument, který již nebude "Místopřísežným prohlášením", ale jen "Poučením". Vyjde to však úplně nastejno.
Členové ASEM mají možnost svou budoucnost organizovaně ovlivňovat, a to ne jen v boji za malou TK+ME v autoservisech, ale i v dalších tématech současné problematiky pojišťoven, nekvalitních dílů a soudních sporů. Zaregistrujte se v ASEM, budete mít sílu!
Ale zpět k "Poučení" o střetu zájmů". Ministerstvo dopravy si tímto krokem... (dále přes "Read more")

​Například elektrikáři mohou provádět elektrikářské práce a po sobě dělat revizi, když na to mají oprávnění. To samé plynaři, kominíci atd.
Je skutečně na pováženou, co dovedou úředníci a politici vyplodit za nesmyslné nařízení , když u spousty jiných řemesel tomu nic nebrání!

Proč by se měl autoopravář, který 25 let opravuje auta a přitom měří emise, najednou přerodit v podvodníka, který by si vymýšlel neexistující defekty vozidla, aby je pak měl naoko opravit, nota bene, když si zákazník vůbec nemusí opravu nechat provést u něj, ale v jakékoliv opravně, kde by na "výmysl" lehko přišli? A nota bene, když ho profesní komory STK účelově obviňují z pravého opaku, tedy že do teď do provozu pouštěl naopak neopravená a tedy nevyhovující vozidla?
Jak absurdní a trapné pro představitele tvůrců legislativy, kteří argumentují Směrnicí 2014/45/EU, podle které se však řídí i Německo, kde ve všech autoservisech s AU (SME) žádný střet zájmů také nikdo nevidí? Vysvětlí to v tomhle státě někdo rozumně, proč ty autoopraváře stát takto účelově diskriminuje, když jiná řemesla ne? Proč jim ničí fungující živnost a proč veškerou moc dávají bez jakýchkoliv omezení státem regulovaným provozovatelům STK, čím získávají exklusivní výhodu pro své podnikání?

Než se do ankety pustíme, musím zmínit, co jí předcházelo. Výňatek z rozhovoru s mistrem autorizovaného servisu jedné značky na okraji Prahy: "Když z povinného "check-listu" vezmu, co všechno a jakým způsobem musíme kontrolovat u vozidel našich zákazníků my, tak mi přijde nanejvýš trapné, když potom musím našeho mechanika poslat na půl dne k STK, aby vozidlo nechal zkontrolovat někým, kdo se projde s baterkou pod autem a po třech hodinách strávených s přesunem, čekáním a s rizikem, že se po cestě něco stane, je  zákazník o 2800,- zbytečných korun chudší, aniž bych měl pocit, že by ta kontrola prakticky bez předepsaných pomůcek, co máme my, byla jakkoliv smyslná. Tedy kromě toho, že jsem někomu na stříbrném podnose přinesl peníze za mnohem lépe placenou, avšak neodbornou a ceně neadekvátní práci, než jakou na vozidle předtím provedl náš specificky školený v několika hodinách, a to na mnohem lépe vybaveném diagnostickém pracovišti. Smysl těchto kontrol na těch naleštěných linkách  mi v dnešní době nějako uniká."
K anketě prosím pokračujte dále tlačítkem (Read more)...

Bude to pomalu 3 roky, kdy nás ministr dopravy Dan Ťok na akci Diagnostic Con 2016 ujišťoval. že nechce nechat zrušit celé řemeslo "emisních mechaniků a diagnostiků".
Inu, už se to děje, a to prazvláštní novelou zákona, která má pár nebezpečných znaků kartelové dohody za hranou minimálně právních zvyklostí.
Tehdejší výroky pana ministra: 
1) "Nabízím možnost vás pozvat do pracovního procesu při novelizaci legislativy, zákona i vyhlášky o emisích."
NESTALO SE, pozváni byli jiní, a právě ti "z druhé strany", majitelé STK. My jsme pozváni nebyli, resp. ani jedna z našich připomínek akceptována nebyla.

2) "Pokud je metodika zflikovaná jen kvůli zastaralé vyhlášce a zákonu, pojďme na to svolat pracovní skupinu, a udělejme vyhlášku i zákon 56 takový, který věci pomůže a pomůže i občanům."
NESTALO SE, do Zákona 56 byl přes naše, a přes protesty samotného legislativního odboru MDČR (Mgr. Vavřina., Mgr. Rudolecký) implementovány minimální rozměry pracoviště pro kontrolu vozidel, které odpovídají jen velkokapacitním kontrolám ve městech (musí být "průjezdní linka" nejméně 26 metrů a neméně pro 3 vozidla najednou). Co má délka linky v zákoně co dělat, když výška šířka je ve Vyhlášce???  Navíc nová legislativa opět chrání byznys malé mocenské skupince podnikatelů tím, že nedovolí žádnou konkurenci. Novela tedy porušuje základní práva uvedená v ústavě a porušuje rovné podmínky v podnikání.

3) "Nechci, aby MD byl považován za resort, který je zlobbovaný někým, aby dostal do zákonu něco. Mým zájmem je, abychom měli společné základy, které dávají smysl, které pomáhají lidem a které pomáhají životnímu prostředí a obecně rozvoji ekonomiky."
NESTALO SE. Zejména občané doplácení na to, že někteří z byznysu s předraženými kontrolami těží i 80.000.000 ročně "navíc". To jsou peníze, kteří občané vydávají zcela zbytečně. 
Bohužel, dalo by se takto pokračovat a kdo se podívá na novelu Zákona 56/2001 Sb. a na novou Vyhlášku 211/2018 Sb., musí konstatovat, že zejména tento poslední bod pana ministra vyslyšen nebyl.  Pan ministr také řekl...(čtěte dále...)

Ministerstvo dopravy se dnes vyjádřilo tak, že hodnota na štítku se sice do předepsaných hodnot zadá, ale pokud u vozidla s uzavřeným filtrem částic bude hodnota kouřivosti vyšší než 0,25 [1/m], ve vizuální zkoušce se v třídníku závad napíše "NEVYHOVUJE" (poškozený/netěsný DPF). A vozidlo je v rámci pravidelné kontroly STK vyhovující "jen částečně" (do 30 dnů).

Pokud Ministerstvo dopravy ustojí tento způsob vyhodnocení, čeká je ještě vymýcení masových podvodů velkokapacitních kontrol, které používají šidítka a emulátory otáček i kouřivosti... 
K tomu taková folklórní historka:
Paní povídá automechanikovi v servisu: "Měříte emise po novu"?...
Mechanik: "Samozřejmě."
Paní: "To je dobře, prý už se to nevytáčí, jen se to napojí a auto prý to řekne samo, že je to v pořádku."
Mechanik: "Já ten motor musím ale u zkoušky vytáčet do vyšších otáček. To se nezměnilo!"
Paní: "Tady vedle na STK už to dělají jenom ve volnoběhu. Tak to mi takhle neměřte, děkuju, ale a já to dám tam. Manžel říkal se si to vytáčet nenechá. Na Shledanou!"

Všichni spekulanti jásají a STK nebude mít nepřátele mezi svými nejlepšími VIP kámoši! Ze zahraničí se prý mohou dovážet vozidla bez katalyzátorů i filtrů, protože jim česká legislativa (dle výkladu pochopeného většinou KT) dala prý dnes údajně možnost získat vyhovující STK i s netěsným či dokonce vybouraným filtrem částic! Jenže to tak není! 
Kdyby to tak bylo, MDČR metodicky by prakticky dovolilo ignorovat poškozený, netěsný či dokonce vybouraný DPF, a to by bylo trestuhodné.
Proč se tak stalo? Buď metodice nikdo nerozumí, nebo o ní rozhodují lidé, kteří nerozumí technice. Má-li totiž vozidlo filtr částic, jeho emise částic se díky zpracováním ve výfuku (DPF) ani s opotřebením motoru, ani s rostoucím počtem najetých kilometrů nezhoršují, takže není potřeba žádná rezerva jako u surových emisí motoru! Pokud je DPF těsný, nepouští saze do ovzduší, emise jsou nulové po neomezenou dobu a je jedno, má-li auto najeto deset nebo dvěstě tisíc kilometrů.
​Vysvětlení se pokusíme pomocí obrázků, aby jej pochopil pokud možno každý:

Po 1. 10. 2018 nemají podle Mgr. Pavla Noska žádná ŠZD (Ministerstvem dopravy zřízená Školící zařízení pro diagnostiku a opravy) tzv. "zákonné zmocnění" k provádění ke "školení kontrolních techniků na značky". Podle vyjádření ředitele odboru 150 MDČR Ing. Bc. Ivana Nováka bude však nutné školící činnost ŠZD na potřebnou dobu prodloužit. 

Protože je nám všem zákon nadřazenější než "nějaké vyjádření" kohokoliv, požadují některá školící střediska od objednavatelů "školení na značky" souhlas se vzdáním se jakýchkoliv práv na zpětné požadování finanční úhrady za vložené náklady na "školení na značky" v případě, vyjde-li později jiné, třeba i protichůdné prohlášení jiného úředníka Ministerstva dopravy o tom, že certifikáty ze školení prováděných po 1. 10. 2018 již nebudou z právního hlediska platné.

Některá střediska proto z obav před sankcemi prohlašují, že sice ze zákona již nejsou ŠZD podle zrušené Vyhlášky 302/2001 Sb., ale že na žádost pana Ing. Bc. Ivana Nováka., t.č. ředitele odboru 150, školí nadále ve stejných parametrech, jakoby školícím střediskem zřízeným Ministerstvem dopravy byla, avšak již bez záruky na právní nároky na jakékoliv pozdější odškodnění v případě, prohlásí-li kdokoliv  "školení na značky" provedené bývalými ŠZD za neprávoplatné. Odkaz na kalendář obnovených školení na značky.

Co to jsou ŠZD? Jsou, resp. byla to "Školící střediska pro diagnostiku a opravy" kdysi zřízovaná Ministerstvem dopravy. ŠZD však od 1. 10. 2018 právně neexistují, protože se na ně ve Vyhlášce 211/2018 Sb. "jaksi" zapomnělo.
Úplně na ně zapomnělo i Ministerstvo dopravy, když odkazuje "kontrolní techniky" (dříve "emisní mechaniky") emisních stanic, zřizovaných ještě podle starých pravidel, aby si po 1. 10. 2018 u právně neexistujících ŠZD obnovili platnost certifikátu podle metodického pokynu, které samo před lety vydalo.

ŠZD však od 1. 10. 2018 nemají
"zákonné zmocnění" školit
podle pokynů ve Vyhlášce
302/2001 Sb. protože ty byla
Vyhláškou 211/2018 Sb. zrušena...
(Mgr. Pavel Nosek - MDČR)

Čtyřiadvacetistránkový "Metodický pokyn  pro ŠZD" je plný informací, pokynů, povinností a definic včetně sankcí za jejich nedodržení, ale Ministerstvu dopravy tato školící střediska v celé ČR nestála v září 2018 ani za to, aby je informovala o jejich budoucnosti po 1. 10. 2018.

Chtěli bychom se tedy dočkat alespoň dvou vět od Ministerstva dopravy, třeba ve stylu: "Už Vás nepotřebujeme, Děkujeme za dosavadní činnost.", když už jim před lety při zřizování ŠZD naložilo 24 stran hustopisu povinností.

01. 10. 2018 proběhla diskuse kromě jiných i na téma "technických kontrol" v pořadu "Události komentáře" na ČT1. Zde ve 12. minutě, 25. sekundě hovoří moderátor Martin Řezníček "o možnosti autoservisů, že budou dělat STK" (???), - zde je důkaz. Je podivuhodné, že všichni přítomní nechali tento totální mýtus bez jakéhokoliv komentáře, přestože Vyhláška 211/2018 Sb. (schválena před necelým týdnem ve zrychleném řízení) autoservisům přímo nezakazuje zřídit STK u autoservisu, ale podmínky, které by musel autoservis splnit, takovým téměř 100% zákazem jsou, pokud autoservis nepatří zrovna majiteli stávající STK.

Stávající autoservis, třeba má či nemá schválenou SME smí zřídit svou STK jen za těchto podmínek:

1. Pokud dle výpočtu uvedeném na devíti stranách Vyhlášky 211/2018 Sb. "o regulaci omezeného počtu STK v okrese" vyjde, že v okrese smí být taková stanice povolena.
2. Pakliže splní bod č. 1, povolí mu ji krajský úřad, jen pokud bude autoservis stavět STK dlouhou nejméně 26 metrů, v podobě "průjezdní linky" a pro nejméně 3 vozidla najednou. 

Dá-li si kdokoliv rozumný dohromady podmínky z Vyhlášky 2011/2018 Sb., vyjde mu, že za těchto podmínek vznikne v České republice sotva 0,1 % STK u autoservisů, protože tyto podmínky nedovolily v případě středočeského kraje uspět všem 74 podaným žádostem o zřízení STK u autoservisu, a teď pozor, i za cenu stavění velkokapacitní linky se shora uvedenými minimálními parametry a požadavky.
Naopak zřídit SME může libovolný počet,  kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv (zákon nereguluje a nic nenařizuje). Budoucnost? Lidi budou šikanováni aby jezdili od servisu k STK tam a zpět, Jak to je opravdu? STK v autoservisech se veřejnost za těchto podmínek nedočká.

Od 1. 10. 2018 platí novela zákona 56/2001 Sb. a k tomu vznikla i nová Vyhláška 211/2018, která ruší Vyhlášku 302/2001 Sb. Rozesílány byly i pokyny ministerstvem přiloženým dopisem. 
A právě to je svízel, protože díky vzniku nové Vyhlášky 211/2018 nám hlásí nejen členové naší asociace, ale i jiní, první protimluvy, díry a nedostatky těchto nových legislativních dokumentů.
Největší problém je se školením emisních mechaniků, nyní "kontrolních techniků", se školením "na značky vozidel". V doprovodném dopise Ministerstva dopravy se píše, že existující Emisní stanice musí nadále vysílat své "kontrolní techniky" na "emisní školení na značky" do "Školících středisek pro diagnostiku a opravy". Ty však nikde v zákoně ani ve Vyhlášce nefigurují a tudíž od 1. 10. 2018 dle zákona neexistují. Jestliže neexistují, nemohou školit, a i kdyby nakrásně školily, jejich certifikáty nemají před zákonem platnost. Jak pan Mgr. Pavel Nosek sdělil, "nemají zákonné zmocnění". Ve včerejším telefonátu odpověď odložil na pondělí s tím, že se musí zeptat legislativního odboru. 
Jen zcela namátkově, metodika pro měření emisí, která již nějakou dobu platí a je doposud praktikována, je v přímém rozporu s  "narychlo" vydanou novelou hned několika ohledech jak v měření, tak přípravě nebo přistupování k pokynům a nařízením. Pak bude asi rozhodovat co je víc, zda zákon, vyhláška či metodika. Zatím je nejasno.