Ministerstvo dopravy se dnes vyjádřilo tak, že hodnota na štítku se sice do předepsaných hodnot zadá, ale pokud u vozidla s uzavřeným filtrem částic bude hodnota kouřivosti vyšší než 0,25 [1/m], ve vizuální zkoušce se v třídníku závad napíše "NEVYHOVUJE" (poškozený/netěsný DPF). A vozidlo je v rámci pravidelné kontroly STK vyhovující "jen částečně" (do 30 dnů).

Pokud Ministerstvo dopravy ustojí tento způsob vyhodnocení, čeká je ještě vymýcení masových podvodů velkokapacitních kontrol, které používají šidítka a emulátory otáček i kouřivosti... 
K tomu taková folklórní historka:
Paní povídá automechanikovi v servisu: "Měříte emise po novu"?...
Mechanik: "Samozřejmě."
Paní: "To je dobře, prý už se to nevytáčí, jen se to napojí a auto prý to řekne samo, že je to v pořádku."
Mechanik: "Já ten motor musím ale u zkoušky vytáčet do vyšších otáček. To se nezměnilo!"
Paní: "Tady vedle na STK už to dělají jenom ve volnoběhu. Tak to mi takhle neměřte, děkuju, ale a já to dám tam. Manžel říkal se si to vytáčet nenechá. Na Shledanou!"

Všichni spekulanti jásají a STK nebude mít nepřátele mezi svými nejlepšími VIP kámoši! Ze zahraničí se prý mohou dovážet vozidla bez katalyzátorů i filtrů, protože jim česká legislativa (dle výkladu pochopeného většinou KT) dala prý dnes údajně možnost získat vyhovující STK i s netěsným či dokonce vybouraným filtrem částic! Jenže to tak není! 
Kdyby to tak bylo, MDČR metodicky by prakticky dovolilo ignorovat poškozený, netěsný či dokonce vybouraný DPF, a to by bylo trestuhodné.
Proč se tak stalo? Buď metodice nikdo nerozumí, nebo o ní rozhodují lidé, kteří nerozumí technice. Má-li totiž vozidlo filtr částic, jeho emise částic se díky zpracováním ve výfuku (DPF) ani s opotřebením motoru, ani s rostoucím počtem najetých kilometrů nezhoršují, takže není potřeba žádná rezerva jako u surových emisí motoru! Pokud je DPF těsný, nepouští saze do ovzduší, emise jsou nulové po neomezenou dobu a je jedno, má-li auto najeto deset nebo dvěstě tisíc kilometrů.
​Vysvětlení se pokusíme pomocí obrázků, aby jej pochopil pokud možno každý:

Po 1. 10. 2018 nemají podle Mgr. Pavla Noska žádná ŠZD (Ministerstvem dopravy zřízená Školící zařízení pro diagnostiku a opravy) tzv. "zákonné zmocnění" k provádění ke "školení kontrolních techniků na značky". Podle vyjádření ředitele odboru 150 MDČR Ing. Bc. Ivana Nováka bude však nutné školící činnost ŠZD na potřebnou dobu prodloužit. 

Protože je nám všem zákon nadřazenější než "nějaké vyjádření" kohokoliv, požadují některá školící střediska od objednavatelů "školení na značky" souhlas se vzdáním se jakýchkoliv práv na zpětné požadování finanční úhrady za vložené náklady na "školení na značky" v případě, vyjde-li později jiné, třeba i protichůdné prohlášení jiného úředníka Ministerstva dopravy o tom, že certifikáty ze školení prováděných po 1. 10. 2018 již nebudou z právního hlediska platné.

Některá střediska proto z obav před sankcemi prohlašují, že sice ze zákona již nejsou ŠZD podle zrušené Vyhlášky 302/2001 Sb., ale že na žádost pana Ing. Bc. Ivana Nováka., t.č. ředitele odboru 150, školí nadále ve stejných parametrech, jakoby školícím střediskem zřízeným Ministerstvem dopravy byla, avšak již bez záruky na právní nároky na jakékoliv pozdější odškodnění v případě, prohlásí-li kdokoliv  "školení na značky" provedené bývalými ŠZD za neprávoplatné. Odkaz na kalendář obnovených školení na značky.

Co to jsou ŠZD? Jsou, resp. byla to "Školící střediska pro diagnostiku a opravy" kdysi zřízovaná Ministerstvem dopravy. ŠZD však od 1. 10. 2018 právně neexistují, protože se na ně ve Vyhlášce 211/2018 Sb. "jaksi" zapomnělo.
Úplně na ně zapomnělo i Ministerstvo dopravy, když odkazuje "kontrolní techniky" (dříve "emisní mechaniky") emisních stanic, zřizovaných ještě podle starých pravidel, aby si po 1. 10. 2018 u právně neexistujících ŠZD obnovili platnost certifikátu podle metodického pokynu, které samo před lety vydalo.

ŠZD však od 1. 10. 2018 nemají
"zákonné zmocnění" školit
podle pokynů ve Vyhlášce
302/2001 Sb. protože ty byla
Vyhláškou 211/2018 Sb. zrušena...
(Mgr. Pavel Nosek - MDČR)

Čtyřiadvacetistránkový "Metodický pokyn  pro ŠZD" je plný informací, pokynů, povinností a definic včetně sankcí za jejich nedodržení, ale Ministerstvu dopravy tato školící střediska v celé ČR nestála v září 2018 ani za to, aby je informovala o jejich budoucnosti po 1. 10. 2018.

Chtěli bychom se tedy dočkat alespoň dvou vět od Ministerstva dopravy, třeba ve stylu: "Už Vás nepotřebujeme, Děkujeme za dosavadní činnost.", když už jim před lety při zřizování ŠZD naložilo 24 stran hustopisu povinností.

01. 10. 2018 proběhla diskuse kromě jiných i na téma "technických kontrol" v pořadu "Události komentáře" na ČT1. Zde ve 12. minutě, 25. sekundě hovoří moderátor Martin Řezníček "o možnosti autoservisů, že budou dělat STK" (???), - zde je důkaz. Je podivuhodné, že všichni přítomní nechali tento totální mýtus bez jakéhokoliv komentáře, přestože Vyhláška 211/2018 Sb. (schválena před necelým týdnem ve zrychleném řízení) autoservisům přímo nezakazuje zřídit STK u autoservisu, ale podmínky, které by musel autoservis splnit, takovým téměř 100% zákazem jsou, pokud autoservis nepatří zrovna majiteli stávající STK.

Stávající autoservis, třeba má či nemá schválenou SME smí zřídit svou STK jen za těchto podmínek:

1. Pokud dle výpočtu uvedeném na devíti stranách Vyhlášky 211/2018 Sb. "o regulaci omezeného počtu STK v okrese" vyjde, že v okrese smí být taková stanice povolena.
2. Pakliže splní bod č. 1, povolí mu ji krajský úřad, jen pokud bude autoservis stavět STK dlouhou nejméně 26 metrů, v podobě "průjezdní linky" a pro nejméně 3 vozidla najednou. 

Dá-li si kdokoliv rozumný dohromady podmínky z Vyhlášky 2011/2018 Sb., vyjde mu, že za těchto podmínek vznikne v České republice sotva 0,1 % STK u autoservisů, protože tyto podmínky nedovolily v případě středočeského kraje uspět všem 74 podaným žádostem o zřízení STK u autoservisu, a teď pozor, i za cenu stavění velkokapacitní linky se shora uvedenými minimálními parametry a požadavky.
Naopak zřídit SME může libovolný počet,  kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv (zákon nereguluje a nic nenařizuje). Budoucnost? Lidi budou šikanováni aby jezdili od servisu k STK tam a zpět, Jak to je opravdu? STK v autoservisech se veřejnost za těchto podmínek nedočká.

Od 1. 10. 2018 platí novela zákona 56/2001 Sb. a k tomu vznikla i nová Vyhláška 211/2018, která ruší Vyhlášku 302/2001 Sb. Rozesílány byly i pokyny ministerstvem přiloženým dopisem. 
A právě to je svízel, protože díky vzniku nové Vyhlášky 211/2018 nám hlásí nejen členové naší asociace, ale i jiní, první protimluvy, díry a nedostatky těchto nových legislativních dokumentů.
Největší problém je se školením emisních mechaniků, nyní "kontrolních techniků", se školením "na značky vozidel". V doprovodném dopise Ministerstva dopravy se píše, že existující Emisní stanice musí nadále vysílat své "kontrolní techniky" na "emisní školení na značky" do "Školících středisek pro diagnostiku a opravy". Ty však nikde v zákoně ani ve Vyhlášce nefigurují a tudíž od 1. 10. 2018 dle zákona neexistují. Jestliže neexistují, nemohou školit, a i kdyby nakrásně školily, jejich certifikáty nemají před zákonem platnost. Jak pan Mgr. Pavel Nosek sdělil, "nemají zákonné zmocnění". Ve včerejším telefonátu odpověď odložil na pondělí s tím, že se musí zeptat legislativního odboru. 
Jen zcela namátkově, metodika pro měření emisí, která již nějakou dobu platí a je doposud praktikována, je v přímém rozporu s  "narychlo" vydanou novelou hned několika ohledech jak v měření, tak přípravě nebo přistupování k pokynům a nařízením. Pak bude asi rozhodovat co je víc, zda zákon, vyhláška či metodika. Zatím je nejasno.

Emisní školení "Na značky vozidel" nesmyslně vyžadovala legislativa uplynulých 15 let. Byla to doba zbytečného vyhánění peněz z kapes provozovatelů SME, jak za nesmyslné expertízy (za rozšíření na nové značky vozidel pověřené organizace DEKRA nebo TÜV SÜD účtovaly ca 10.000,- Kč!!!) tak i za nesmyslně krátké intervaly povinných a mnohdy duplicitních emisních školení  ZŘ VŘ + "Na značky" (a to každé 2 roky!!!). Ministerstvo dopravy tyto "povinné zbytečnosti" v novelách po 15 letech naší neúnavné kritiky konečně, leč bez zdůvodnění, proč se 15 let vyžadovalo a nyní už vůbec, zcela vynechalo! Každopádně díky bohu za finanční úlevu autoservisům!

Zákonná povinnost odborného výcviku s obnovením za každé tři roky však zůstává. Tak to stojí v nové legislativě. Proč nejsou povinné jen zkoušky, ale i časově a finančně náročné kurzy (ty by mohly být dobrovolné), nevíme.
Kdo tato ze zákona povinná školení bude provádět, není doposud zcela jisté, protože jsme pohledem do mnoha Věstníků dopravy z minulých let zjistili, že se odkazují na paragrafy zákonů, které již po novelách legislativních dokumentů ani neexistují, Více než dvě třetiny Věstníků dopravy podle našeho mínění vůbec neplatí, nebo jsou nerelevantní. MDČR si v tom bude muset udělat znovu pořádek.

​Co je nyní jisté, že po 1. 10. 2018 se už žádné povinné školení emisí "Na značky" konat nebude (zde odkaz na nově schválenou novelu zákona č.56/2001 Sb. - stav srpen 2018). Otázkou je, zda někdo přijde na kurzy "Na značky" vyhlášené pro září 2018, protože jestli nová Vyhláška stejně požaduje "prohlubovací" kurzy tak od 1.10.18 by bylo s právě umírajícím školením "Na značky" duplicitní.

Docent Michal Vojtíšek, člen správní rady Asociace emisních techniků a opravářů (ASEM) byl odborným garantem rozsáhlého projektu ČVÚT, ÚAMK a Zemědělské university - týdenního monitorování vozidel v pražském provozu v několika vybraných lokalitách.
Půl roku pak trvalo vyhodnocování monitorování, aby se vešlo do přehledné zprávy o vlivu silniční dopravy na kvalitu ovzduší v Praze. Co jsme jen tušili je nyní podloženo fakty.

Ovzduší poškozuje ca 10% vozidel,
které nadměrně tvoří
až tři pětiny škodlivin
produkovaných všemi vozidly! 

Pak zcela jistě nemá cenu řešit vyhlášení kritické smogové situace zákazem vjezdu automobilů do velkých měst nebo omezení dle lichých a sudých koncových čísel registrační značky! Je potřeba prostě vyhnat smradlavá auta (VIP zákazníky STK) ze silnic a to bez ohledu na jejich emisní třídy! Názory, že stará auta smrdí paušálně rozhodně neplatí. Co však platí, je že neudržovaná intenzivně provozovaná auta jsou těmi zdroji jedů a nebezpečných částic. Další pravdou je, že dovozci ojetých vozidel ze zahraničí a všichni, co se auty živí, jsou vedle všelikých novodobých papalášů "kamarádi" STK, které jim falešnou tolerancí vycházejí u technických kontrol vstříc. Je to velký byznys.

Vyhláška 302/2001 Sb. se teď nahonem zcela ruší. Vznikne nová s jiným názvem, a její znění těsně před schválením je zde: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=ALBSB37CTGS3. Ministr dopravy Dan Ťok dokonce požádal ministra spravedlnosti, aby zrychlené schválení povolil. Ten svolil. 

Směšné a trapné je, že nová, zatím bezejmenná Vyhláška obsahuje definici rozměrů "průjezdní linky" jen ŠÍŘKU a VÝŠKU, délku nikoliv! 
Délku průjezdní linky nejméně 26 metrů "přestěhovali totiž lobbisté STK" už před půl rokem a to novelou do Zákona 56/2001 Sb. Zajistili si, že jim konkurence ze zákona prostě vzniknout nemůže. Žádný servis totiž průjezdní linku dlouhou 26 metrů stavět nebude.

Tam jsme to dopracovali. Oni můžou všechno a my nic. Tahle odpověď (titulek) padla od ředitele odboru 150 Ministerstva dopravy na mou věcnou připomínku, že "dvojkolejnost" (SME u opraven a SME u STK), vybojovaná u Evropské komise ministrem Danem Ťokem zůstala jen na papíře, protože od ledna 2018 se v areálech STK po celé ČR staví jedna emisní stanice za druhou a ceny za emise u STK snížili pod nákladovou hranici, takže pro SME u autoservisu je to zcela likvidační.

Na druhou otázku, "Jak asi mají čelit uměle dumpingovým cenám Měření emisí u STK?" padla od ředitele další šokující odpověď, "Asi neumí marketing jako STK!"  Opáčil jsem: "Sebelepší marketing nepomáhá tam, kde stát jednomu podnikateli dává exkluzivitu na podnikání a chrání ho před konkurencí, zatímco druhé podnikatele nechá sotva živořit jen "možností" na papíře!" Ta "možnost" je ale hrubě ztrátová a tímto přístupem stát ukazuje, jak daleko je ochoten jít za ochranu svých pozdějších trafikodárců... Jeden z bývalých úředníků MDČR se stal majitelem STK i za přísných regulačních podmínek. Náhoda, štěstí, nebo nedostatek v pokrytí státem regulovanými službami? Proč stát neprofituje sám z kontrol a proč za kontroly neregulovaně kasíruje soukromník s podporovanou exkluzivitou v zákoně?