Bývalý šéf ASEM, bojovník proti korupci v STK byznysu, by svůj boj po dvaceti letech dotáhnout do finále. 

Co se stalo?
Skupinka podnikatelů a jejich rodin, ovládající neotřesitelně a zcela mimo hospodářskou soutěž byznys v STK, překročila únosnou mez. Jejich zaměstnanci používají podvodné praktiky a nedodržují metodiku kontrol, zejména pak při měření emisí.

3. 3. 2024 odvysílala ČT 2 první díl "NEDEJ SE" zaměřený na podvody s emisemi v dopravě. Můžete ho shlédnout zde: 
Necháváme na Vás, jaký si uděláte úsudek o systému Technických kontrol v ČR, kde je počet STK v okresech regulován zákonem. Avšak celá legislativa je podivná, protože při měření emisí povoluje to, co výrobce výslovně zakazuje. Vrcholem je, že metodika na jedné straně přikazuje jisté postupy, které výrobce definuje přesně opačně, ale o pár řádků dále metodika hovoří o nutnosti postupovat podle pokynů výrobce. Takže metodika vlastně sama sebe v jednom textu rozporuje.

Zde odkaz přímo do archívu ČT2.

Vznětové motory se u stanic měření emisí doposud měří desítky let zastaralou metodou. "Kouřivost" se zjišťuje ještě tzv. metodou volné akcelerace", která se dá aplikovat při stojícím vozidle. Je to taková náhradní metoda, spíše simulace zatížení, ke kterému dochází při jízdě. Toto video ji popisuje.

Prudkým sešlápnutím pedálu akcelerace je dán motoru povel, aby se co nejrychleji dostal do vysokých otáček. O to při zkoušce jde. Do motoru je za účelem dosažení maximálního točivého momentu, nastříknuto maximální množství paliva, které by se díky dobrému technickému stavu jednotlivých injektorů mělo co dokonaleji rozprášit.
Nerozpráší-li injektory palivo dokonale, motor zakouří více. To je signál, že je potřeba vstřikovače, nebo něco, co se na motoru porouchalo,  dát do pořádku. Od toho SME u STK konec konců také jsou, jinak budeme dýchat karcinogenní saze.

Podívejte se, jak ke zkoušce "emisního stavu motoru" vlastně technicky dojde...

​Policie včera ústy šéfa dopravky plk. Jiřího Zlého informovala prostřednictvím třech televizních společností, že dvě třetiny vozidel, zachycených policejní silniční kontrolou za měsíc září a první dekádu října 2023 emisně nevyhověly.
Šéf Policie je tím znepokojen a chce se dopátrat, kde je v systému STK, u kterých se emise co dva kontrolují, chyba.

​První, na co plukovník Zlý v datech ISTP může narazit, je hned jedna obzvlášť paradoxní pozoruhodnost: Z dat ISTP je totiž zřejmé, že podezřelých výsledků, které nelze vyhodnotit jako platné nebo relevantní, vykazuje nezanedbatelné číslo i jedna státem pověřená technická zkušebna, která je shodou okolností v ČR druhým největším hráčem v byznysu STK. Neměly by právě zde orgány činné v trestním řízení trochu zbystřit?

Krajský soud vyjádřil 22. 6. 2023 potřebu jednoho týdnu času na rozmyšlenou, aby správně rozsoudil, zda se žalovaný (Libor Fleischhans) dopustil nekalosoutěžního jednání údajnými nepravdivými výroky, které vrchní soud už mimochodem všechny shodil se stolu.

Údajný výrok žalovaného (v pořadu "Štrunc"):
"Ministerstvo dopravy a lobbisté DEKRY nám jako pomstu za kritiku zrušili ze dne na den Školící středisko pro diagnostiku a opravy." 
Zrušena skutečně byla a to všechna v ČR. Dodnes nikdo neví, kde k tomu vzalo Ministerstvo dopravy "motivaci", protože EU požaduje naopak stále vyšší nároky na technické znalosti kontrolorů!

Mohl si žalovaný kdykoliv v minulosti vytvářet faktickou konkurenční výhodu? Nemohl! Protože do roku 2018 DEKRA neprováděla žádná jiná, než jednorázová Profesní školení, která byla koncipovaná jen pro nové uchazeče o profesi kontrolora a platila časově neomezeně. Tahle školení žalovaný nikdy nebyl oprávněn a tudíž nemohl nabízet.

Naopak, v roce 2018, kdy MDČR školící střediska diagnostických školení zrušil, byla nově zavedena "Prohlubovací školení", která směly co 3 roky provádět jen technické zkušebny (a tudíž i DEKRA) a organizace zřízené Ministerstvem dopravy (CSPSD).
Z toho vyplývá, že DEKRA nebyla s žalovaným nikdy v konkurenčním vztahu, jejich školení se ani nepřekrývala ani náplní školení, ani jejich povahou ale ani časovou platností.

KDE JE TEDY TEN PODMĚT ÚDAJNÉ KONKURENČNÍ VÝHODY???  

Na STK se množí se případy, kdy klienta, co přijde s autem sám a nenechá si měření emisí zprostředkovat nějakým "kamarádem STK", kterého by technici znali, tak někdy nevyhoví. Stalo se tak bohužel i u nového auta, které bylo po čtyřech letech po uvedení do provozu poprvé u technické a emisní kontroly. Zánovní Hondou CR-C (RW) z roku výroby 2019 neprošla. Na protokolu jasně stojí, že z důvodu vážné emisní závady vozidlo nevyhovuje. (Odkaz na celý popis případu)
Technik na STK zákazníkovi ještě doporučil, aby si koupil nový katalyzátor a přijel znovu. Tenhle prý už přestal plnit svou funkci a bez jeho výměny vůz při ME neprojde. 

Opětovným měřením emisí za dodržení podmínek metodiky se zjistilo, že auto plní předepsaný emisní limit bez problémů dokonce s 50 % rezervou.

Zda kontrolní technik nesplnil podmínky pro měření emisí úmyslně nebo z nedbalosti, následkem čehož auto nevyhovělo, již ověřit nelze. Zvykem totiž bývá, že pokud se soukromým autem přijede sám majitel, není pro STK tak zajímavým nosičem peněz, jako někdo, kdo k STK vozí aut za týden hned několik. Na někom, kdo sem přijede jednou za dva roky se totiž sbírají body, aby ve světle Ministerstva vypadala STK jakože "přísná". VIP zákazníky STK většinou nevyhodí ani s autem, co skutečně nevyhovuje.

V českém zákoně č. 56/2001 Sb. zakotvená povinnost "průjezdní linky dlouhé nejméně 26 metrů" je v Evropě nevídaný legislativní nesmysl. Autorem byl poslanec Martin Kolovratník (ANO) a plnil tak přání lobbistů. Jak to vypadá v sousedním Německu?

Kdo by se chtěl podívat jak to jde, může navštívit německou vesničku Hutthurm u Passau.  Tohle by mohlo být součásti každého slušného autoservisu. V Německu je takových kontrolních míst 33.000. U nás je 380 mamutích linek, co dle dat z ISTP doslova pod nosem Ministerstva dopravy podvádí, protože u nás je to zcela jiný byznys.

Nefunkční, korupcí a klientelismem prolezlý systém STK/SME plný střetů zájmů, bude v seriálu článků, dnešním počínaje, rozebírat i Transparency International. První článek si můžete přečíst zde.

Jsou ministerští úředníci vůbec nakloněni změnám nefunkčního systému, když ani po dvou letech po zavedení centrálního sběru dat (ISTP), jak sdělil Mgr. Pavel Nosek v poslanecké sněmovně, že data z STK a SME Ministerstvo pouze  archivuje, ale vůbec je neanalyzuje?

Zjistili jsme, že ani na začátku při samém zadání zakázky pro elektronický sběr dat z emisních stanic (tehdy CIS) Ministerští úředníci nepochopitelně nepožadovali žádné funkce ISTP softwaru pro základní analýzu, ze kterých by státní dozor mohl podvody nebo obcházení metodiky snadno a rychle rozpoznat! Proč toho dodnes ministerští úředníci nejsou schopni a proč se o tak rozsáhlých podvodech nedozví už konečně i veřejnost?

Absurdní otázkou pak je, proč ředitel odboru 150 Ing. Bc. Ivan Novák dovoluje mazat paměť závad EOBD bezprostředně před aktem Emisní kontroly? Není mu jasné, že emisní mechanik žádné chyby, uložené předchozím užíváním, prostě nenajde? K čemu ta metodika tedy má vlastně sloužit? Aby nikdo žádné chyby při kontrolách nenašel?

Kdo těch už 20 let doslova kastruje metodiku měření emisí, aby i emisní vraky bez katalyzátorů a filtrů částic ve výfuku na kontrolách procházely? Komu ku prospěchu?Proč máme my všichni dýchat nejjedovatější vzduch v Evropě, když za ty kontroly platíme a jejich účinnost je nulová?
#emisevsčesko